Často se setkávám s rodinami nebo páry, kdy je žena nespokojená s mírou zapojení může do rodinného života. V průběhu většiny setkání vyjde najevo, že muž nemá problém se zapojit, ale ženě vadí, jakým způsobem, kdy a jak to dělá.
Co tedy vlastně ženy od mužů ve vztahu chtějí a očekávají?
Ženy májí často konkrétní představu, jak by se muž měl chovat a věří, že to je jediná správná cesta. Aktivity, které pak reálně partneři dělají, jim pak často připadají málo podnětné a nedostačující. Poté nastává to, že jim začnou vyčítat jejich chování a “kecat” do toho, co a jak by měli dělat. Muž se pak stahuje a uzavírá do sebe nebo odklání pozornost jinam.
Již od pradávna mají ženy přirozený sklon k řízení a vedení chodu domácnosti. Muž byl vždy ten, kdo se vydal „lovit mamuta“ a my jsme pečovali o naše “bidýlko”. Čím to je, že se tito mnohdy úspěšní a neohrožení lovci v pracovním prostředí, v domácnosti mění na kočku domácí bez ochoty prosadit svůj názor a nechají se zatlačit ženskými mnohdy emocionálně nestabilními rozmary? 🙂
Myslím si, že všechny ženy v hloubi duše potřebují, aby se jejich partner a otec dětí postavil za svůj názor a minimálně jej přivedl ke konstruktivní domácí debatě bez zbytečných emocí nebo v některých případech svou partnerku postavil před hotovou věc a trval na svém. Takový muž, který si je vědom své síly a věří v sebe, je pak pro svou partnerku přece tím „chlapem“ ochranitelem a hlavou rodiny.
Možná se někdy partner rozhodne ustoupit ve smyslu “moudřejší ustoupí” a ať je doma klid. Poté by se možná mohly ženy samy sebe ptát. Chceme mít vždy pravdu, ikdyž tušíme, že by to šlo jinak?
Nebojte se muže občas postavit ke kormidlu. Je to totiž jediný způsob zjistit, zda jako kormidelník za něco stojí a je schopen loď v podobě vaší rodiny a vztahu vést správným směrem. Buď se přesvědčíte, že ano a můžete si oddechnout nebo zjistíte, že jste na Titaniku a měla jste strach si to přiznat – proto jste se stále drápala ke kormidlu sama. Pak je na místě si to přiznat a spustit záchranný člun.
